Dušan Rajgl
Když mne členové organizačního týmu turnaje oslovili, abych napsala příběh o Dušanovi, byla jsem velmi zaskočena, ale z druhé stránky je mi velkou ctí tyto řádky psát. Tento úkol jsem přijala s velmi těžkým srdcem, ale cílem je především připomenout nám Dušana a každému z nás, kdo ho znal i vzpomínky, které nám v srdcích zanechal.
Dále podotýkám, že v těchto řádcích uvádím vlastní myšlenky a prožitky, které jak doufám v každém z vás znovu vyvolají určité příběhy a společné chvíle, které jste spolu s ním prožili.
Dušanovo dětství znám pouze z jeho vlastního vyprávění a také od jeho rodičů. Byl velmi veselé a hravé dítě. Již v tomto věku si ale vytvářel velmi pevné vztahy se svými vrstevníky, díky smyslu pro humor a sportovním duchem. Jak čas plynul, a školní léta pominula, stával se z Dušana velmi pracovitý a trpělivý člověk. Po celou dobu svého dětství byl výborným sportovcem a týmovým hráčem, což ho neopustilo ani v dospělosti.
Jeho velký vztah k dobrému jídlu ho přivedl k činnosti, kterou se vyučil a také vykonával, tedy v oboru kuchař – číšník. Tehdy jsem měla tu čest se s ním poprvé setkat a poznat ho jak po pracovní, ale i osobní stránce. Tedy nikdy nezapomenu na naše první setkání a myslím, že ani nikdo z vás. Protože překypoval obrovskou energií a neotřelým smyslem pro humor. Jeho zvučný smích se nesl na míle daleko a vždy když si jej vybavím, ještě mi zní v uších. Svým smíchem dával najevo obrovskou radost ze života, ať se stalo cokoliv. Takto jsem ho poznala a můj první dojem nikdy nevypršel a nikdy se tak nestane. Vytvořila jsem si k němu pevné pouto a stali jsme se přáteli.
Pilně vytvářel nové věci a velmi ho těšil pohled na to, jak mu rostou pod rukama a je za ním vidět práce. To byla další etapa jeho života, kdy se věnoval stavitelství a budování. Dušan se totiž dokázal ke všemu postavit s chutí a mnoho věcí v okamžiku řešit. Nebál se ani do ničeho jít po hlavě, jak se říká. Byl velmi všestranný člověk a nenechal se ničím zaskočit. Svým postojem a životním elánem získal mnoho přátel, kterými se také rád a často obklopoval. Nikdy neměl problém někomu poskytnout pomoc a nedokázal nikomu ublížit, proto si získal srdce většiny z nás. On byl člověkem, který mně a nemyslím si, že ne jen moji osobě, ukázal cestu a smysl života.
Své přátele a blízké obohacoval už jen svoji přítomností, protože pohled do jeho tváře a na jeho neustálý úsměv přinesl každému na danou chvíli trochu štěstí a radosti. Jsem tedy velice ráda, že jsem s Dušanem mohla strávit alespoň ten krátký čas, který nám byl určen. Myslím, že jsme si ho společně užili plnými doušky, a radovali se z každého okamžiku, který jsme spolu mohli být. Jsem za to velice vděčná, a ač nás navždy opustil, zůstanou mi hluboké vzpomínky, které do mého srdce za svého života hluboce zaryl.
Někteří lidé do našeho života vstoupí a zase odejdou, někteří na chvíli zůstanou a navždy náš život změní. – S velikou úctou a láskou díky Dušánku.
Bohuslava Widemannová
A na závěr tvoje motto - Život je pecka, jestli mi rozumíš